V tomto článku bych rád sdílel něco málo o tom, co jsem prožil na letošním CampFestu. Budou to dost osobní věci, ale věřím, že právě proto by to mohlo někoho povzbudit. Myslím, že moc lidí takové věci nesdílí.
Jako obyčejně jela tento rok na CampFest celá banda mládežníků z Brna. Já jsem s nimi nikdy předtím nejel, vždycky jsem měl nějaké jiné aktivity a popravdě nejsem úplně ten typ, co musí být na všech akcích jako všichni ostatní. Takže jsem vlastně pořádně ani nevěděl, co mám od toho čekat, ale říkal jsem si, že tím, jak jedeme všichni společně, tak to určitě bude super čas. Už jsem měl vytipované i nějaké koncerty, na které jsem určitě chtěl jít.
To podstatné ale začalo s večerním programem ve čtvrtek. Slovo bylo o vztazích, a i když bylo mířené hlavně na vztah otec-syn, tak ke mně Bůh mluvil ohledně úplně jiného vztahu, a to s mojí bývalou snoubenkou. Přestože určitě nelituju, že jsme spolu byli, tak nějakým způsobem se ukázalo, že k sobě až tak nepatříme, jak jsme si zpočátku mysleli, ale příliš jsme nebyli ochotní si to přiznat, takže ve výsledku jsme si v době kolem rozchodu hodně ublížili a rozhodně nemůžu říct, že by náš vztah v rámci církve teď po třech měsících byl v pořádku. Spíš jsme jeden na druhém výborně dokázali najít nejrůznější chyby a ani jsme si nedali zas tolik práce dovolit Pánu, aby uzdravil ty rány v našich srdcích. Když skončilo shromáždění, tak jsem chvíli bezcílně chodil po areálu, až mě napadlo, že zajdu do poradenského stanu a budu se s někým za to modlit.
Tak jsem taky udělal a ten bratr, se kterým jsem se setkal a povídal o tom, mi říkal věci, že jsem nemohl v tu chvíli nic jiného než uznat, že má pravdu. Říkal věci jako: „Nech ji. Dej jí svobodu.“ a podobně. A nějak mi došlo, že ačkoliv to byla věc, která mi po dobu našeho vztahu chyběla, že jsem tu svobodu být sám sebou v určitých věcech neměl, tak ale sám jsem nebyl úplně ochotný tu stejnou svobodu dát jí.
V pátek byl ještě čas, kdy jsem na to stejné téma mohl mluvit se svým vedoucím, který s náma taky jel, a dá se říct, že říkal stejné věci. Navíc mi tak nějak i pomohl pochopit, co bylo skutečným důvodem rozchodu. A díky tomu mám teď úžasnou svobodu v tom neužírat se těma věcma, co se staly, a užívat si svobodu a radost v Kristu. Už teď vnímám určité možnosti, kam se můj život může dál ubírat a zní to jako docela zajímavé dobrodružství. A pozitivním důsledkem toho všeho bylo taky to, že jsem dokázal propustit ze svých myšlenek jednu holčinu, o které jsem uvažoval už delší dobu, jen jsem ji po dobu vztahu s bývalou (tím ale rozhodně nechci a nemůžu tvrdit, že bych ji neměl opravdu rád) nějak neřešil. Ale některé věci z minulosti uzavřené tak docela nebyly, i když jsme se o to mnohokrát pokoušeli. A krátce po rozchodu pro mě přestava vztahu s onou holčinou byla docela lákavá už proto, že právě ve věcech, ve kterých mě moje bývalá štvala, je tahle její přesný opak. Pozitivní je, že jsem si říkal, že v tomhle stavu se do ničeho nechci pouštět a svoje srdce jsem si hlídal. Až jsem nakonec přišel na CampFest, kde jsem mohl Pánu odevzdat i tohle.
Takže, co si z toho vzít? Bůh uzdravuje nejrůznějším způsobem rozbité a pokřivené vztahy! Sláva Jemu!
